Pokud stojíte před otázkou pořízení klavíru (tj. křídla) z druhé ruky pro svého potomka, nebo si třeba chcete splnit vlastní sen z dětství, ale v problematice typů klavírů a jejich mechanik se příliš neorientujete, tak právě pro Vás je určen následující text, ve kterém nabízím zjednodušenou a základní orientaci v dané problematice.

 

Klavírová kladívková mechanika je pákový mechanizmus, který je vyroben převážně z kombinace tvrdých dřevin a který při úhozu do klávesy vymršťuje kladívko potažené plstí směrem ke strunám. Vzhledem k horizontálnímu uspořádání klavíru (tj. křídla) je i jeho kladívková mechanika uspořádána horizontálně (viz obrázek).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

U klavírů se nejčastěji můžeme setkat se dvěma typy mechanik, které jsou všeobecně známé jako mechanika „VÍDEŇSKÁ“ a mechanika „ANGLICKÁ“.

Zřídka se lze u starších klavírů setkat i s tzv. mechanikou tzv. „POLOANGLICKOU“ , která představuje jakýsi mechanikový „mezityp“ a která je svým pojetím velmi podobná mechanice Anglické. Samostatně se proto s Poloanglickou mechanikou v tomto článku nyní zabývat nebudeme. V dobách rozšíření mechaniky Anglické (tj. první třetina 20. století) se od mechaniky Poloanglické postupně ustoupilo, stejně jako od mechaniky Vídeňské.  

Mechanika VÍDEŇSKÁ a mechanika ANGLICKÁ se od sebe odlišují svojí konstrukcí, složitostí i počtem dílů pákového mechanismu a každá tak poskytuje odlišný výkon a přináší i různé výhody a nevýhody. Pojďme se na oba typy mechanik podívat podrobněji.

 

MECHANIKA VÍDEŇSKÁ (tj. mechanika vymršťovací)

Starý typ klavírové kladívkové mechaniky, která postupným vývojem vznikla cca v polovině 18. století.

Povšimněte si, že kladívka směřují ke klávesnici a vymršťovací mechanizmus kladívka je relativně jednoduchý – viz obrázky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak ji snadno rozpoznat:

Vídeňskou kladívkovou mechaniku lze v klavíru identifikovat dvěma následujícími způsoby:

Odklopte vrchní víko klavíru a zaměřte se na černá dusítka strun. Pokud jsou dusítka upevněna ve společném obdélníkovém rámu, který se při sešlápnutí pravého pedálu celý zvedá, jedná se právě o piano s Vídeňskou mechanikou – viz obrázek.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Druhým znakem, který Vídeňskou mechaniku prozradí, je provedení pedálové lyry. Pokud jsou pedálová táhla vedená po přední straně lyry a mají podobu silného drátu, který je s pedálem spojen hákem/očkem, jedná se o mechaniku Vídeňskou – viz obrázek. Při sešlápnutí pedálu se drátové táhlo pohybuje směrem dolů společně s pedálem.

 

 

VÝHODY VÍDEŇSKÉ mechaniky:

* Relativně jednoduchý kladívkový mechanismus, který má minimální nároky na údržbu a regulaci

* Pokud se něco pokazí, bývají opravy vcelku snadné

* Při správné a nešizené údržbě téměř neomezená životnost těchto pian

* Vídeňská mechanika je odolnější vůči klimatickým vlivům prostředí, než mechanika Anglická, nebo mechanika pianinová

* Vcelku široká nabídka těchto pian v soukromé inzerci (u obchodníků se však téměř nevyskytují)

 

NEVÝHODY VÍDEŇSKÉ mechaniky:

* Kvůli jednoduchosti pákového mechanismu má Vídeňská mechanika slabší repetici, tj. schopnost opakovat úder kladívka do strun rychle za sebou (klávesa se vždy musí vrátit do původní polohy, aby mohl mechanizmus opět vymrštit kladívko)

* Další nevýhodou je menší rozsah přednesu hry, tj. schopnosti i v těch nejjemnějších nuancích přenášet sílu stisku klávesy do úderu kladívka na struny

* Méně znělý zvukový projev daný jednak stářím těchto pian a také použitím staršího typu kladívek, kde je plst kladívka po obvodu potažena jelenicí. Takové řešení kladívek má však ve Vídeňské mechanice své opodstatnění – kladívko se ve Vídeňské mechanice při úderu na strunu zároveň mírně posune a jelenicová kůže tak brání rychlému opotřebování kladívka. Mechanika Anglická a mechaniky pianinové jsou konstrukčně řešeny tak, že k otěru kladívek při úderu na strunu nedochází a tato piana tak používají pouze plstěná kladívka bez potahu jelenicí. 

* Velmi často jsou vídeňská piana léta neudržovaná, zanedbaná a ukrývající různé závady (viz kapitola „Na co dát pozor při výběru klavíru z druhé ruky“)

* U klavírů s Vídeňskou mechanikou bohužel platí, že většina obchodníků s piany je již vůbec nevykupuje a celkově je jejich tržní hodnota velmi nízká (dáno jednak horším stavem většiny pian v nabídce a druhak naprosto minimální poptávkou po tomto typu klavíru na trhu)

* V soudobé produkci klavírů se tento typ mechaniky již nepoužívá (výroba ukončena napříč všemi výrobci někdy mezi léty 1920 – 1930)

 

Pro koho je piano s Vídeňskou mechanikou vhodné:

* Pro žáky ZUŠ, kteří nemají ambice dále studovat hru na klavír na konzervatoři (pro úroveň hry na konzervatoři je Vídeňská mechanika nevyhovující – viz nevýhody)

* Pro dospělé pianisty, kteří s hrou na piano začínají

* Pro dospělé pianisty, kteří mají hudební vzdělání na úrovni ZUŠ, nemají v plánu svoji úroveň hry dále posouvat a hrají spíše „rekreačně“ 

* Tyto klavíry často nabízejí bohaté řezbování notového pultu, zakulacené zdobené nohy a četné dekorování skříně. Zaujmou proto spíše ty zákazníky, kteří hledají zajímavý a stylový doplněk interiéru a mají menší nároky na výkon nástroje.

* Piano s Vídeňskou mechanikou je také vhodné zejména pro interpretaci starší klasické hudby. Nakonec i Mozart, Bach a Beethoven komponovali ve své době na klavíry, jejichž mechanika byla nejvíce podobná té, kterou nalezneme ve vídeňských klavírech. Moderna a jazz však u těchto pian naráží na repetiční a přednesové limity jednodužšího pákového mechanismu kladívek.

Doporučení:

Pokud se pro starého „Vídeňáka“ rozhodnete, je třeba si uvědomit, že tyto klavíry dnes bývají minimálně 100 a více let staré. Vydrží vám sloužit mnoho dalších let, ale zpravidla se to neobejde bez náležité péče a investic. Abyste se v nástroji zbytečně nezklamali, tak je důležité vybírat piana vyrobená nejlépe v posledních dvou dekádách své éry, tj. piana z let cca 1910 – 1930 a před nákupem se v každém případě ujistit, že Vámi vyhlédnutý nástroj má celopančéřový rám strun – viz popis na řádcích níže.

Jakmile si takové piano dovezete domů, je třeba ho nechat pokud možno odborně a kompletně vyčistit, a to jak zvenčí, tak zejména zevnitř. Pro důkladné vyčistění je nutné vyjmout celou kladívkovou mechaniku ven z piana. Dále je třeba nechat zkontrolovat a případně vyměnit poškozené mechanikové a klávesové výstelkové plstě a kašmíry, které bývají zpravidla opotřebované, napadené moly, nebo již zcela chybí. Takový klavír pak nemá správný ponor kláves, klávesy váznou, nebo mají naopak velkou vůli a hra na takto poškozený nástroj není příjemná. Začínající dítko, ani dospělý začátečník si k takto zanedbanému klavíru vztah nevytvoří.

Pokud jsou kladívka ve Vídeňském pianu na konci životnosti, je třeba se poradit s klavírním technikem o způsobu jejich opravy. V úvahu připadá repase původních kladívek (dle míry opotřebení), nebo případně výměna za nová, vždy potažená jelenicí (viz nevýhody výše). Taková oprava je však cenově náročnější, neboť tento typ kladívek již není běžně dostupný a jedná se spíše o specifické zboží dostupné u specializovaných firem. 

Dále bych vzhledem k stáří „Vídeňáků“ doporučil nechat celou kladívkovou mechaniku odborně seřídit a promazat. Vídeňská mechanika je sice vzhledem k jednodužší konstrukci relativně nenáročná na údržbu, nicméně po letech si péči určitě zaslouží. Pokud má Vídeňské piano poškozený původní slonovinový povrch kláves, lze jej nechat vyměnit za nový (bílý plast).

Více o úskalích starých klavírů naleznete níže v kapitole „Na co dát pozor při výběru klavíru z druhé ruky“.

 

MECHANIKA ANGLICKÁ (tj. mechanika dvojrepetiční)

Novější typ mechaniky, která postupným vývojem vznikla kolem poloviny 19. století a která plně nahradila a vytlačila mechaniku Vídeňskou cca v letech 1920 – 1930 a je prakticky bez změn užívána i v soudobé produkci pian.

Povšimněte si, že kladívka směřují od klávesnice a mechanizmus kladívka je u této mechaniky podstatně propracovanější a složitější.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak ji snadno rozpoznat:

Anglickou kladívkovou mechaniku lze v klavíru identifikovat stejným způsobem jako mechaniku Vídeňskou, avšak s následujícími odlišnostmi:

Pokud jsou dusítka umístěna na strunách samostatně, tj. bez společného obdélníkovém rámu, tak se jedná právě o piano s Anglickou mechanikou – viz obrázek.

 

 

 

Druhým znakem, který Anglickou mechaniku na první pohled a spolehlivě prozradí, je opět provedení pedálové lyry, respektive způsob spojení pedálů a jejich táhel.

Pokud jsou pedálová táhla vedená po zadní straně lyry a mají podobu kovové tyčky, která se při sešlápnutí pedálu pohybuje vzhůru, tak se jedná o mechaniku Anglickou – viz. obrázek. 

 

 

* Vynikající dynamika hry a schopnost dokonalého přednesu slabých i silných tónů i v těch nejjemnějších nuancích

* Vynikající schopnost repetice (opakování tónů rychle za sebou). Díky „dvojrepetičnímu“ mechanismu se klávesa nemusí plně vrátit do původní polohy, aby bylo možné zahrát daný tón znovu

* Piano s Anglickou mechanikou je naprosto univerzální a dokáže interpretovat jakýkoliv hudební žánr

* Piana s Anglickou mechanikou mívají bohatší a plnější zvukový projev (dáno mimo jiné i použitím novějších materiálů kladívkových plstí)

* Anglickou mechaniku naleznete i v soudobé produkci pian. Není proto potíž se zajištěním údržby a náhradních dílů

* Při pravidelné a správné údržbě mají tato piana taktéž velmi dlouhou (téměř neomezenou) životnost

Pozn.: Výhody ryché repetice, přednesu a zvukových kvalit samozřejmě platí za předpokladu, že je mechanika správě seřízená, a piano je pravidelně udržované.

 

NEVÝHODY ANGLICKÉ mechaniky:

* Podstatně složitější pákový mechanismus, který čas od času vyžaduje odbornou údržbu a regulaci

* Větší citlivost na klimatické podmínky z důvodu relativní složitosti a většího počtu dílů, kde mohou vznikat vůle, materiálová únava, nebo kde naopak mohou začít váznout kladívka v osičkách vlivem nadměrné vlhkosti prostředí

* Relativně malá nabídka těchto nástrojů v soukromé inzerci. U prodejců pian je však nabídka poměrně bohatá

* V porovnání s „Vídeňáky“ podstatně vyšší cena

 

Pro koho je piano s Anglickou mechanikou vhodné:

* Naprostý univerzál pro všechny od žáků ZUŠ, rekreačních pianistů, studentů konzervatoří, hudebních fakult až po profesionální pianisty.

U piana s Anglickou mechanikou také příliš neriskujete, že se jednou dostanete na takovou úroveň hry, která vás bude nutit poohlédnout se po kvalitnějším nástroji (opět platí za předpokladu, že je piano pravidelně a odborně udržované).

Na piano s Anglickou mechanikou komponoval svá vrcholná díla např. Frederic Chopin.

 

Na co dát pozor při výběru klavíru z druhé ruky (všeobecně):

* Pečlivě promyslete způsob a četnost využití klavíru, zejména pokud váháte mezi Vídeňskou a Anglickou mechanikou (viz výhody a nevýhody výše).

* Pokud si chcete být jisti jakým typem mechaniky je Vámi vyhlédnutý klavír vybaven, tak při prohlídce dbejte na kontrolu všech identifikačních parametrů, tj. provedení dusítek strun, provedení táhel pedálové lyry a také zkontrolujte kterým směrem jsou orientovaná kladívka v mechanice. Pamatujte, že mechanika Vídeňská má kladívka orientovaná ve směru ke klávesnici, zatímco u mechaniky Anglické (i Poloanglické) vedou kladívka směrem od klávesnice – viz foto mechanik v úvodu příspěvku. Orientaci kladívek lze zkontrolovat pohledově zkrze struny v oblasti před dusítky. Není třeba nic rozebírat, stačí pouze odsunout notový pult.

* Pokud při pátrání po svém vysněném nástroji narazíte piano, které má dusítka strun umístěna samostatně, kladívka jsou orientovaná ve směru od klávesnice (tj. ve stylu Anglické mechaniky), ale pedálová lyra má táhla na přední straně, bude se s velkou pravděpodobností jednat o piano s Poloanglickou mechanikou. Foto Poloanglické mechaniky bohužel není momentálně k dispozici. Doplním v nejbližším možném termínu.

Někteří výrobci také používali „Anglický způsob'“ uchycení dusítek i u Vídeňských mechanik (např. rakouský výrobce Gebruder-Stingl u svého 125cm dlouhého „minikřídla“). Na tuto „nestandardní“ kombinaci však natrefíte spíše vzácně. 

* Vyhněte se klavírům s „polopancéřovým“ rámem. Onen „pancíř“ není nic jiného, než rám strun odlitý z šedé litiny a natřený obvykle zlatavou barvou. U polopancéřového piana končí litina před ladícími kolíky – viz obrázek. Takové piano se obtížně ladí a hůře drží ladění, protože količník zde není dostatečně zpevněn litinovým rámem a dochází tak k jeho pružení vlivem tahu strun (cca 14 tun!). Takový klavír většinou nelze naladit na dnes standardní výšku A-440Hz, jelikož v dobách vzniku těchto starých nástrojů ještě nebyl zakotven současný standard ladění a byly tak nižší nároky na pevnost konstrukce. Většina výrobců, kteří tak neučinili dříve, plně přešla na celopancéřové , nebo tzv. okénkové rámy cca v období let 1900 – 1915.

(Pozn: „okénkový“ rám nabízí stejné výhody a výztuž količníku jako rám celopancéřový. Pozná se tak, že litina sice zasahuje až k čelní stěně klavíru, jako u celopancíře, ale v oblasti ladících kolíků je litina vynechána – tj. ladící kolíky a dřevěný kolíčník vykukují skrze „okénka“ v rámu).  

 

* Vyhněte se také starým klavírům s rovnoběžným tažením strun, tj. basové a střední hladké struny nejsou nataženy v litinovém rámu přes sebe křížem, ale rovnoběžně (viz obrázek). Jedná se o ta nejstarší piana v nabídce (stáří cca 150 let), u kterých se setkáte se všemi výše popsanými neduhy, Vídeňskou mechanikou a navíc se zastaralým, nedostatečně pevným a v drtivé většině také pouze polopancéřovým provedením rámu. Ohledně kondice a funkčnosti mechaniky takových pian taktéž nelze očekávat nic dobrého. Jako hudební nástroj jsou tato piana téměř bezcenná a poslouží nanejvýš jako stylová dekorace pro velmi nenáročné hráče, nebo jako muzejní exponát. Renovace takového piana nedává soukromému uživateli finančně smysl.

 

* Pozor na praskliny v litinovém rámu. Je třeba pečlivě zkontrolovat, že litina není v žádném místě prasklá, ani naprasklá. Zaměřte se zejména na místa napojení rozpěrných žeber na obvodové části rámu a zkontrolujte i místa, kudy litinou prochází šrouby. Klavír s prasklinami v litinovém rámu je opět nenaladitelný, bezcenný a oprava zde nedává ekonomický smysl.

* Zkontrolujte praskliny v rezonanční / ozvučné desce, které vznikají vlivem opakovaného sesychání a bobtnání dřeva (střídání sucha a vlhka).  Názor většiny ladičů, se kterými jsem hovořil je ten, že tenké praskliny ozvučné desky po směru naklížení prken nemají zásadní vliv na zvukový výkon, laditelnost ani životnost piana (platí jak pro piana s Vídeňskou, tak Anglickou mechanikou). Pokud tyto praskliny nejsou zdrojem slyšitelných pazvuků a drnčení při hře, tak se jedná spíše o kosmetickou, nikoliv funkční vadu a je dobré mít na paměti, že klavír s drobnými prasklinami v rezonanční desce nemusí být nutně špatný. Navíc objevit dnes 100 let starý klavír bez praskliny v rezonanční desce je jako najít jehlu v kupce sena..

Na závadu mohou být až širší praskliny v rezonanční desce, které způsobují slyšitelné drnčení a pazvuky při hře a kde touto prasklinou doslova vidíte skrz rezonanční desku. Takto velké praskliny mohou vést k oslabení celkové pevnosti rezonanční desky a tím snížení její odolnosti vůči tlaku strun, což může negativně ovlivnit laditelnost piana a schopnost držet ladění.  Oprava možná je, ale pohybuje se v řádu desítek tisíc korun. Vyplatí se proto jen u novějších a celkově perspektivních pian s anglickou mechanikou. Protože ale neexistuje žádný spolehlivý návod, jak praskliny v desce posuzovat, tak opět nejlépe poradí zkušený klavírník / ladič při prohlídce konkrétního nástroje.     

* Zkontrolujte stav kladívek, která jsou u křídel pohledově dostupná pouze skrze struny v oblasti dusítek. Posuďte míru jejich opotřebení. Pokud jsou kladívka nadměrně „vytlučená“, nebo se dokonce odlepuje plst od dřevěného jádra kladívka, bude nutná oprava. Cena se pohybuje v závislosti na zvoleném způsobu opravy. Někde stačí kladívka přebrousit, jinde je nutná kompletní výměna (nadměrně vytlučená, nebo loupající se kladívka). Výměna kladívek sice nebývá levná, ale u celkově zachovalých a perspektivních klavírů se vyplatí.

* Zkontrolujte stav strun a ladících kolíků. Pokud jsou struny a ladící kolíky viditelně a rozsáhle napadeny korozí, tak je to známkou toho, že nástroj dlouho stál v nevhodném vlhkém prostředí a opět bych zvážil poohlédnutí se jinde. Vysoká a dlouhodobá vlhkost je zdrojem mnoha dalších problémů, např. zhoršení funkčkosti mechaniky (zejména anglické) v krajním případě i zeslabení pevnosti kostry piana (dřevěné díly spojené kostním klihem mohou vlivem dlouhodobé a nadměrné vlhkosti ztrácet pevnost).

* U ladících kolíků pohledově zkontrolujte míru jejich zaražení do količníku. Pokud jsou některé ladící kolíky zaraženy do količníku (respektive do litinového rámu pod kterým se skrývá količník) až k návinu struny (tzv. prstýnkům), tak to může být známkou toho, že daný tón nedržel dobře ladění a ladič si musel vypomoci zaražením kolíku hlouběji do količníku. Takové řešení však nemusí být u starých pian úplně spolehlivé a trvanlivé. Někdy k nápravě stačí vyměnit daný kolík za nový s větším průměrem, jindy a v horším případě je pak nutné vyměnit celý količník, pokud jsou v něm praskliny a ladící kolík v této prasklině již neudrží tah struny. Výměna kolíčníku je velmi pracná a nákladná záležitost (v řádu desítek tisíc korun), protože u tohoto úkonu se musí celé piano kompletně rozebrat, tj. vyjmout struny a litinový rám. Standarně se pak mění všechny ladící kolíky za nové, mění se celý strunový potah klavíru (nové struny se musí vyrobit na míru dle průměru těch původních) a opravují se také praskliny v rezonanční desce. Klavírník vám s touto opravou většinou doporučí i repasi mechaniky a případný refresh povrchové úpravy, čili hovoříme zde o generální opravě celého nástroje. Taková oprava se vyplatí jen u mladších, nebo prémiových pian, kde celková cena opravy nepřevýší celkovou tržní hodnotu nástroje.         

* U křídel je vyjma kladívek zbytek mechaniky bohužel pohledově nedostupný a na vyjmutí mechaniky ven z klavíru je nutná zkušenost a zručnost.  

Více sami bez hlubších znalostí a zkušeností na klavíru z druhé ruky patrně nezkontrolujete.

Pokud nakupujete použitý klavír přímo od původního majitele, tak vždy doporučuji vzít k prohlídce piana ladiče / klavírního technika (nikoliv jen učitele ze ZUŠ). Za jeho asistenci sice zaplatíte (cca 1.500 – 2.000,-Kč, dle dojezdové vzdálenosti), ale může Vám ušetřit mnoho dalších zbytečných investic, starostí a zklamání. 

Je dobré vědět, že staré klavíry (platí zejména pro „Vídeňáky“ a pro ta nejstarší piana s Anglickou mechanikou v nabídce) mohou krom výše uvedeného ukrývat i další rizika, jako již zmiňovaný prasklý količník, dále praskliny kobylek na rezonanční desce a další závažná opotřebení. Všechny tyto vady pak mají vliv na schopnost držet ladění i celkovou životnost a hodnotu nástroje. Opravy takových vad sice většinou možné jsou, ale opět je třeba si položit otázku, zda jste ochotní rozsáhlejší opravu zafinancovat, nebo je lépe se poohlédnout po jiném klavíru.

Doporučuji se proto vyhnout klavírům, které jsou v inzerci nabízeny „za odvoz“, nebo za symbolické ceny. Je zde riziko, že se jich původní majitel snaží zbavit právě z důvodu těchto drahých a proto fatálních závad.

Někdy je zkrátka starý klavír v tak žalostném stavu, že je lepší ho nechat odejít do klavírního nebe, respektive do sběrného dvora. Pokud je vám přesto líto takový klavír vyhodit, tak v okolí se jistě najde šikovný truhlář, který dokáže ze starého nefunkčního piana vyrobit třeba stylovou knihovnu a dát mu tak nový, ikdyž nehudební smysl… 

 

Na závěr:

Pokud si s výběrem klavíru od soukromého majitele nejste jisti a chcete eliminovat riziko koupě nenaladitelného piana, u kterého nemají rozsáhlejší opravy ekonomický smysl, tak se raději zaměřte na nabídku pian u profesionálních prodejců ve svém okolí, kteří všechny funkční prvky klavíru kontrolují již při výkupu od původního majitele a rizikové nástroje nevykupují. Před dalším prodejem klavír prochází odborným servisem, tj. výměnou opotřebovaných částí, seřízením, naladěním a v případě nutnosti i renovací povrchové úpravy. Nabídka použitých i nových pian je u prodejců na našem trhu relativně bohatá a dokáže uspokojit každý rozumný rozpočet. Ve většině případů prodejci poskytují záruku a nabízejí poprodejní servis.

 

Autor textu: Vladimír Profous

PS: Chybí Vám v příspěvku nějaká informace, nebo je cokoliv nejasné? Napište mi na info@carodpiano.cz. Rád doplním a upřesním, co bude třeba.