Pokud stojíte před otázkou pořízení pianina z druhé ruky pro svého potomka, nebo si třeba chcete splnit vlastní sen z dětství, ale v problematice typů pianin a jejich mechanik se příliš neorientujete, tak právě pro Vás je určen tento příspěvek, ve kterém nabízím zjednodušenou a základní orientaci v dané problematice se zaměřením na typy pianin, na které stále můžete běžně narazit v inzerční nabídce.

Pianinová mechanika je pákový mechanizmus vyrobený převážně z tvrdých dřevin, který při úhozu do klávesy vymršťuje kladívko potažené plstí směrem ke strunám. Vzhledem k vertikálnímu uspořádání pianina je i pianinová kladívková mechanika orientovaná na výšku (viz obrázek).

 

 

Pianina nemají Vídeňskou, nebo Anglickou mechaniku, kterou známe z klavírů (křídel) – viz příspěvek „Druhy klavírových mechanik a jak je snadno rozeznat“, ale pianina mají od začátku vzniku svoji vlastní vertikálně orientovanou kladívkovou mechaniku.

U pianin se můžeme setkat s dvěma typy těchto vertikálních mechanik, které jsou všeobecně známé jako mechanika „S HORNÍM DUSÍTKEM“ a mechanika „SE SPODNÍM DUSÍTKEM“.

Každá z nich přitom nabízí jiný výkon a přináší různé výhody a nevýhody. Pojďme se na ně podívat podrobněji.

PIANINOVÁ MECHANIKA S HORNÍM DUSÍTKEM

Starý typ pianinové mechaniky, který vznikl postupným vývojem cca v polovině 19. století. Pro svůj specifický vzhled se jí přezdívá mechanika „ptačí klec“.

Jak ji snadno rozpoznat:

U této mechaniky se dusítka strun nachází nad úrovní kladívek a jsou ukotvena v masivní dřevěné liště. Celou mechaniku překrývá soustava svislých rovnoběžných drátů (odtud přezdívka „ptačí klec“), které spojují klávesy s dusítky – viz obrázek.

Výhody pianinové mechaniky s horním dusítkem:

* Evolučně první typ pianinové mechaniky, která v době vzniku nabízela podobný výkon jako tehdejší mechanika klavírová. Pianino se od zavedení této mechaniky stalo plnohodnotnou alternativou klavíru (křídla)

* Z dnešního pohledu však tato mechanika žádné zajímavé výhody nenabízí

Nevýhody pianinové mechaniky s horním dusítkem:

* Méně spolehlivý a dnes většinou značně opotřebovaný mechanikový systém s obtížnou regulací (platí zejména pro choulostivý mechanizmus dusítek)

* Váznoucí dusítka a váznoucí klávesy

* Slabá repetice i slabší rozsah přednesu hry

* Někteří klavírních technici a ladiči nemají o pravidelné udržování takového pianina zájem

* Horší dostupnost některých specifických náhradních dílů (nutno vyrobit na zakázku)

* Celkově méně znělý zvukový projev daný stářím, materiály kladívkových plstí a většinou také nižší výškou ladění (viz níže).

* Většina těchto starých pianin má také pouze „polopancéřový“ rám strun. Toto konstrukční řešení se podepisuje na horší schopnosti držet ladění. Více o typech rámů strun a jejich charakteristice se dočtete na řádcích níže.

* Většinou se takové pianino ladí (pokud je ještě laditelné) na nižší výšku, než dnes standardních A-440Hz. V dobách výroby těchto pianin totiž ještě nebyl zakotven současný standard výšky ladění a tato pianina tak byla stavěna dle nižších požadavků na pevnost konstrukce a tah strun. 

Pro koho je pianino s mechanikou horního dusítka („ptačí klec“) vhodné:

Snad jen pouze pro velmi nenáročné dospělé pianisty, kteří hledají spíše zajímavou a stylovou dekoraci do svého domova, než hudební nástroj.

Pro žáky ZUŠ, nebo začínající dospělé pianisty je takové pianino nevyhovující, a to vzhledem k problematické funkčnosti mechaniky (zejména dusítek), laditelnosti i celkově horšímu zvukovému výkonu. K takovému nástroji si začátečník patrně nevytvoří kladný a trvalý vztah.

Doporučení:

Pianinům s tímto typem mechaniky se raději vyhněte. Nenechte se od nikoho přesvědčit, že takové pianino je „hodnotnou starožitností“. Jako hudební nástroj jsou tato pianina téměř bezcenná. Hodnotu mohou mít opravdu jen jako dekorace, či muzejní exponát. 

Většina obchodníků pianina s tímto typem kladívkové mechaniky již vůbec nevykupuje. 

PIANINOVÁ MECHANIKA SE SPODNÍM DUSÍTKEM

Novodobá mechanika, která se postupným vývojem rozšířila na přelomu 19. a 20. století a která v té době postupně nahradila a zcela vytlačila mechaniku s horním dusítkem. Mechanika se spodním dusítkem je prakticky jen s minimálními úpravami plně užívána i v soudobé produkci pianin.

Tento druh mechaniky se dále dělí na dva poddruhy, a sice mechaniku tzv. Abstraktovou, která se využívala u pianin vyšší konstrukce. Abstrakty jsou dřevěné sloupky, které u vysokých pianin pomáhaly kompenzovat vzdálenost mezi klaviaturou a kladívkovou mechanikou. Dalším poddruhem je mechanika tzv. Pilotová, která pro přenos pohybu z klávesy na mechanizmus kladívka nevyužívá dřevěný sloupek, ale výškově regulovatelný pilot (šroub). Pilotový druh mechaniky se využívá u nižších modelů pianin, respektive u většiny produkce od cca třicátých let. Nicméně někteří výrobci nabízeli abstraktovou a pilotovou mechaniku po několik desetiletí současně. Vyjma rozdílu abstrakt vs. pilot jsou jsou obě mechaniky funkčně i konstrukčně shodné.

Porovnání Abstraktové a Pilotové mechaniky naleznete v příspěvku pod následujícím odkazem: https://carodpiano.cz/srovnavaci-test-pianino-scholze-mod-120-versus-carod-mod-c21/   

Jak mechaniku spodního dusítka snadno rozpoznat:

Dusítka strun se nachází pod úrovní kladívek a dusítka jsou tak viditelná pouze při pohledu shora. Nad kladívky se pak nachází už jen ladící kolíky (tj. chybí zde horní dusítová lišta a soustava svislých dusítkových drátů) – viz obrázek.

Výhody pianinové mechaniky se spodním dusítkem:

* Spolehlivé tlumení strun v porovnání se starším typem mechaniky s horním dusítkem

* Velmi dobrý přednes slabých i silných tónů

* Velmi dobré repetiční vlastnosti (schopnost rychle za sebou opakovat tóny) – pokud je mechanika udržovaná a správně seřízená. Pianino s touto mechanikou je naprosto univerzální a dokáže interpretovat jakýkoliv hudební žánr

* Pianina s tímto typem mechaniky mají obvykle znělejší zvukový projev

* Mechaniku spodního dusítka lze kombinovat s moderátorem / tlumiče zvuku – viz popis níže

* Bezproblémová dostupnost všech náhradních dílů a opravitelnost těchto mechanik (bez ohledu na stáří pianina)

Nevýhody pianinové mechaniky se spodním dusítkem:

* Občasná nutnost regulace této mechaniky z důvodu počtu dílů, kde mohou vznikat vůle a opotřebení vlivem používání i vlivem prostředí (sucho / vlhko). 

* Všeobecně platí, že vertikálně orientovaný pákový mechanismus kladívek nedokáže při návratu do původní polohy plně využít gravitaci, jako je tomu u mechanik klavírů (křídel) a je tak částečně závislý na systému pružinek a pérek, které napomáhají mechanismu kladívka zpět do klidové polohy. U starších nástrojů tak mohou mechaniky vyžadovat výměnu těchto dílů (finančně nenáročné). Životnost této pianinové mechaniky je však celkově velmi dlouhá a při šetrném zacházení a pravidelné regulaci a údržbě je velmi spolehlivá.

Pro koho je pianino s mechanikou spodního dusítka vhodné:

Naprostý univerzál pro všechny od žáků ZUŠ, amatérských pianistů, studentů konzervatoří, hudebních fakult až po profesionální pianisty.

Pianina jsou určena zejména do menších prostor. Jejich zvuk není v porovnání s klavíry (křídly) tak mohutný a nešíří se do prostoru tak dobře (rezonanční deska je u pianin umístěna v zádové části). Pianina se proto pro koncertní účely v sálech prakticky nevyužívají. Pro domácí a komorní prostory se však jedná o ideální volbu.

„Začátečnická“ versus „Mistrovská“ pianina:

Někdy od 60.let minulého století se díky stoupající životní úrovni a široké poptávce začala pianina vyrábět sériově na výrobních linkách s menším podílem ruční práce a naopak s rostoucím podílem nakupovaných pianinových podsestav od externích dodavatelů (např. někteří dodavatelé se specializovali jen na výrobu mechanik, klávesnic, jiní na výrobu strun a pod.). Tato pianina byla a jsou primárně určená domácnostem, školským zařízením, institucím a všude tam, kde byl a stále je kladen požadavek na nižší prodejní cenu při zachování solidní kvality a životnosti nástroje. Cestou strojní sériové výroby pianin se vydala většina výrobců po celém světě. Tato pianina se někdy označují poněkud zavádějícím názvem „pianina začátečnická“. Při správném výběru tato pianina velmi dobře dokáží naplnit očekávání a požadavky i velmi pokročilých až profesionálních pianistů. Důvodem, proč se takovým pianinům říká „začátečnická“ je zejména fakt, že ruku v ruce se snižováním výrobních nákladů při sériové výrobě jde různá kvalita a preciznost provedení pianinových mechanik, rezonančních desek, celkového výkonu a dojmu z nástroje. Tyto parametry se pochopitelně mezi jednotlivými výrobci liší. Velmi pokročilým a profesionálním pianistům proto nemusí výkonově vyhovovat každé takové pianino. Běžnému uživateli v domácích, nebo školních podmínkách ale bez potíží vyhoví a vydrží při správné údržbě sloužit několika generacím.   

Na opačném konci stojí prémioví výrobci pian (např. Steinway&Sons, Bösendorfer, Steingraeber & Söhne, a pod.), kteří tolik nepodlehli rozmachu automatizace a snižování výrobních nákladů a stále ve velké míře lpí na tradiční ruční stavbě pianin s důrazem na výběr materiálů té nejvyšší jakosti a komponent té nejvyšší kvality. Klíčové podsestavy, jako např. mechaniky, rezonanční desky a pod. si většinou vyrábí sami s maximálním důrazem na kvalitu a preciznost vypracování. Takto postavené nástroje svým výkonem plně uspokojí velmi pokročilé a profesionální hráče. Těmto pianinům se proto říká „pianina mistrovská“. Této filosofii a vysoké kvalitě také odpovídá cena těchto nástrojů, a to jak nových, tak použitých.

Pozn.: u klavírů (tj. křídel) je situace obdobná.    

Co je u pianin moderátor zvuku:

Některá pianina jsou vybavena moderátorem, neboli tlumičem zvuku. Jedná se o sklopnou lištu s vertikálně vlepeným páskem plstě, která je umístěná nad úrovní kladívek (pozor – nezaměnit s horním typem dusítek) a která při použití dosedne mezi kladívka a struny a tlumí při hraní sílu úderu kladívek na struny, respektive tlumí zvuk strun – viz obrázek. U pianin která mají tři pedály se moderátor ovládá prostředním pedálem, který lze zaaretovat v sešlápnuté poloze. Někteří výrobci řešili ovládání moderátotu šoupětem umístěným vedle klaviatury, zejména u pianin vyrobených před rokem 1930 a někteří výrobci řešili ovládání moderátoru páčkou s lanovodem umístěnou pod klávesnicí. Všechna tato řešení se konstrukčně liší, přesto je výsledný princip a efekt tlumení zvuku shodný. Nejvyšší spolehlivost vykazuje ovládání prostředním pedálem. Naopak šoupátkové ovládání moderátoru bývá u starých pianin často opotřebované, moderátorová lišta zde nedrží ve správné poloze a mnoho majitelů tento problém řeší, namísto opravy, trvalým vymontováním moderátotu z pianina, nebo jeho jeho znehybněním. Pokud máte v plánu moderátor používat, např. pokud bydlíte v bytě a nechcete večer rušit sousedy, tak je vhodné při nákupu pianina ověřit, zda je tento mechanizmus kompletní a funkční. Je také dobré vědět, že klasický mechanický moderátor (bez ohledu na způsob ovládání) má vzhledem k své jednoduché konstrukci vždy pouze jednu uroveň tlumení, kterou nelze regulovat. 

Jak je to s typem rámu strun:

Každý kdo se snaží zorientovat v nabídce použitých pianin, dříve či později narazí na problematiku typů rámu strun. V nabídce použitých pianin najdete pianina s tzv. polopancéřovým rámem, pianina s tzv. celopancéřovým rámem a občas také pianina s tzv. okéknovým rámem. Onen „pancíř“ ve všech případech není nic jiného, než masivní rám strun odlitý z šedé litiny a natřený obvykle zlatavou barvou.

pozn.: piana cca z přelomu 18. a 19. století, která v té době přecházela z původních dřevěných rámů na rámy kovové, ještě neměla rám strun odlitý z šedé litiny, ale měla rám sešroubovaný ze silných plátů oceli. Odtud patrně pochází název „pancéřový rám“, který se uchytil natrvalo. Na takto stará piana ale v běžné inzerční nabídce již téměř nenarazíte.   

Vraťme se ale k šedé litině a podívejme se, jak typ rámu strun můžeme snadno identifikovat a jaká je jeho charakteristika:

1) POLOPANCÉŘOVÝ litinový rám – používaný cca v druhé polovině 19. století (tj. u těch nejstarších pianin v nabídce)

U polopancéřového pianina končí litina pod úrovní ladících kolíků – viz obrázek. Takové pianino se obtížně ladí a hůře drží ladění, protože količník zde není dostatečně zpevněn litinovým rámem a dochází k jeho pružení vlivem tahu strun (cca 10 tun), což nevyhnutelně vede k povolování napětí strun. Takové pianino většinou nelze naladit na dnes standardní výšku A-440Hz a ladič nabídne šetrnější naladění např. o půltón až tón níže oproti standardu. Je však vhodné zmínit, že v dobách vzniku těchto starých nástrojů ještě nebyl zakotven současný standard výšky ladění a tato pianina byla stavěna dle nižších nároků na pevnost konstrukce, respektive nižší tah strun.  Pianinům s tímto typem rámu se raději vyhněte!

2) OKÉNKOVÝ litinový rám – používaný některými výrobci na přelomu 19. a 20. století (později se od něj ustoupilo)

Okénkový rám znamenal další posun v pevnosti konstrukce a umožňoval stavbu pianin se silnějšími strunami, vyšším napětím strun a mocnějším zvukem. Piana s okénkovým rámem tak lze ladit na dnešní standard A-440Hz. Okénkový rám se pozná tak, že litina zde zasahuje nad ladíci kolíky až k vrchnímu víku pianina, ale v oblasti ladících kolíků je litina vynechána – tj. ladící kolíky i kolíčník vykukují skrze „obdelníková okénka“ v rámu – viz obrázek. Tento typ rámu je bez problémů doporučitelný. Jako zajímavou výhodu zde můžeme zmínit fakt, že tento typ rámu umožňuje díky „okénkům“ pohledovou kontrolu količníku při diagnostice stavu nástroje.

3) CELOPANCÉŘOVÝ rám strun – používaný většinou výrobců prakticky od začátku 20. století až do současnosti

Posledním typem rámu je rám tzv. celopancéřový (nebo také plnopancéřový). U tohoto typu rámu litina také sahá nad ladící kolíky až k vrchu pianina, avšak litina je i v oblasti ladících kolíků. Každý ladící kolík má v litinovém rámu vyvrtán svůj vlastní otvor, kterým prochází – viz obrázek. Tento typ rámu je pevnostně nejlepší a nejvíce doporučitelnou variantou. Tento typ rámu se užívá i v soudobé produkci pianin. 

Na co dát pozor při výběru pianina z druhé ruky všeobecně:

* Jak je uvedeno výše, vyhněte se pianinům s mechanikou horního dusítka („ptačí klec“). Kupujte jen pianina s mechanikou spodního dusítka.

* Vyhněte se pianinům s „polopancéřovým“ rámem. Kupujte jen pianina s rámem celopancéřovým, případně s rámem okénkovým – viz popis na řádcích výše.

Pozn.: Na přelomu 19. a 20. století stále ještě docházelo k mnohým pokrokům v oblasti vývoje pian. V tomto období tak různí výrobci nabízeli současně oba typy mechanik v kombinaci se všemi výše uvedenými typy rámů. Koupě pianina vyrobeného cca před rokem 1925 je tak značně riziková a vyžaduje Vaši ostražitost při výběru. Pokud vám takto staré pianino učarovalo při výběru svým impozantním a hojně řezbovaným vzhledem, tak mějte na paměti, že kontrola typu mechaniky a typu rámu je zde naprostá nutnost, tedy pokud skutečně hledáte perspektivní hudební nástroj a ne jen stylový doplněk svého domova. Osobně proto doporučuji hledat pianina vyrobená až po roce 1930, která v 99.9 % již nabízí pouze mechaniku spodního dusítka v kombinaci s celopancéřovým rámem. Po roce 1930 se pianinová mechanika a celková konstrukce pianin ustálily na soudobém standardu, dále se již nevyvíjely a zůstaly v prakticky nezměněné podobě až do dnešních dnů. Po roce 1930 se tak měnil pouze vnější design pianinových skříní dle trendů doby.     

* V inzerční nabídce lze občas natrefit na velmi nízká pianina s výškou pod 100cm (např. od amerického výrobce Wurlitzer, nebo českého výrobce Rösler, ale i dalších). Tato pianina jsou vždy vybavena tou správnou mechanikou se spodním dusítkem, ale vzhledem k nízké stavbě nástroje je celá mechanika zapuštěna pod úroveň klávesnice. Zvukově bývají tato pianina celkem příjemná, ale funkčně bohužel přináší určité kompromisy. Každá klávesa (myšleno celá klávesová páka) je u tohoto druhu pianina „rozříznuta“ na dvě části, tj. vrchní část a spodní část klávesy. Pohyb klávesy je z horní části na spodní přenášen pomocí vertikálně vložené dřevěné tyčky – viz obrázek. Někteří výrobci používali i jiná, avšak v principu podobná řešení přepákování klávesnice. Pianina s touto zapuštěnou, odborně řečeno „spodovou mechanikou“, jsou tak servisně náročnější. Při regulaci a servisu mechaniky je většinou zapotřebí vyjmout zmíněné dřevěné tyčky ven z piana, aby byl umožněn přístup k mechanice, která za tyčkami ukrývá. Klávesnice po vyjmutí tyček není funkční a při regulaci chodu kladívek je třeba tyčky opakovaně vyndavat a nasazovat, přičemž není radno je navzájem pomíchat z důvodu vlivu na seřízení ponoru kláves. Samotný ponor kláves zde také vyžaduje častou regulaci (většinou při každém ladění).

Největší nevýhodou přepákování klávesnice „spodových“ mechanik ale bývá nejistý a nedostatečně silný úhoz, který je dán přílišným počtem pákových spojů, jejich vzájemných vůlí a nedostatečně seřízeném ponoru kláves. Toto řešení tak zbytečně omezuje přednes a pocit ze hry. Při prohlídce tohoto typu pianina se proto obzvláště zaměřte na chod a odezvu kláves. Správné seřízení pak závisí na ochotě a pečlivosti klavírního technika / ladiče, který Vám bude pianino servisovat. Z pohledu kupní ceny bohužel tato nízká pianina nebývají v porovnání s pianiny nad 100cm výšky (tj. s mechanikou umístěnou nad úrovní klávesnice a celistvou klávesovou pákou) levnější a na servisu se dále prodraží. Tip: pokud takové pianino koupíte a plánujete jej převážet v ležaté poloze na zádech (konstrukce pianin to umožňuje), tak nezapomeňte přelepit celou řadu vertikálních klávesových tyček malířskou páskou, jinak riskujete jejich vysypání do vnitřku nástroje, nebo dokonce jejich ztrátu během přepravy.         

* Zkontrolujte zda v litinovém rámu strun nejsou praskliny, zejména v oblasti napojení žeber rámu a v místech, kde litinou prochází šrouby. Pianino s jakoukoliv prasklinou v litinovém rámu nekupujte – nejde spolehlivě naladit, ani opravit.

* Zkontrolujte také stav strun a ladicích kolíků, jestli nejsou abnormálně napadené rzí, což je známka toho, že piano bylo dlouhodobě vystaveno vlhku. Nadměrné a dlouhodobé vlhko může způsobit snížení účinnosti nebo zablokování mechaniky nástroje a mnohé další problémy.

* U ladicích kolíků pohledově zkontrolujte míru jejich zaražení do količníku. Pokud jsou některé ladicí kolíky zaraženy do količníku (respektive do litinového rámu, pod kterým se skrývá količník) až k návinu struny (tzv. prstýnkům), může to být známkou toho, že daný tón nedržel dobře ladění a ladič si musel vypomoci zaražením kolíku hlouběji do količníku. Takové řešení však nemusí být u starých pian úplně spolehlivé a trvanlivé. Někdy k nápravě stačí vyměnit daný kolík za nový s větším průměrem, v horším případě je pak nutné vyměnit celý količník, pokud jsou v něm praskliny. To je už velmi pracná a nákladná záležitost v řádu desítek tisíc korun, protože u tohoto úkonu se musí celé piano kompletně rozebrat, tj. vyjmout struny a litinový rám. Standardně se pak mění všechny ladicí kolíky za nové, mění se celý strunový potah klavíru (nové struny se musí vyrobit na míru dle průměru těch původních) a opravují se také praskliny v rezonanční desce. Klavírník vám s touto opravou většinou doporučí i repasi mechaniky a případný refresh povrchové úpravy, čili hovoříme zde o generální opravě celého nástroje.             

* Zaměřte se také na celkovou funkčnost a chod kláves. Pokud se vícero kláves nevrací do výchozí polohy, nebo klávesa nerepetuje (neopakuje tón), může zde docházet k váznutí kladívek v osičkách vlivem vlhkosti. Vlivem suchého vzduch může naopak v osičkách kladívek vznikat nadměrná vůle, což vede k tomu, že se kladívko při pohybu vychýlí ze své osy a neudeří do správného místa na strunách (slabý tón, pazvuky). Obě tyto vady jsou opravitelné, ale pracné, a proto i relativně drahé. Přeosičkování mechaniky pořídíte za cca 10 tis. Kč, dle rozsahu opravy.

* Zkontrolujte stav kladívek, která jsou u pianin velmi dobře pohledově dostupná. Posuďte míru jejich opotřebení. Pokud jsou kladívka nadměrně „vytlučená“, nebo se dokonce odlepuje plst od dřevěného jádra kladívka, bude nutná oprava. Cena se pohybuje v závislosti na rozsahu poškození a zvoleném způsobu opravy. Někde stačí kladívka přebrousit, jinde je nutná kompletní výměna. Všeobecně však platí, že pokud jsou kladívka ve špatném stavu, doporučuji poohlédnutí se po jiném, méně opotřebovaném pianinu. Výměna kladívek bývá cenově náročnější a vyplatí se proto jen u jinak zdravých a perspektivních pianin. Při pohledové kontrole mechaniky se zaměřte i na stav výstelkových plstí v mechanice. Pokud jsou opotřebované nebo napadené moly, bude nutná výmena. Výměna výstelkových plstí v mechanice a klávesnici však není finančně náročná. 

* Dále zkontrolujte, jestli není Vámi vybrané pianino napadeno červotočem. Tento škůdce v pravidelně hraných pianech nevydrží (nesnese vibrace dřeva způsobené hraním), ale mohl napadnout a oslabit nosnou kostru piana.

* Zkontrolujte praskliny v rezonanční/ozvučné desce, které vznikají vlivem opakovaného sesychání a bobtnání dřeva (střídání sucha a vlhka).  Názor většiny ladičů, se kterými jsem hovořil, je ten, že tenké praskliny ozvučné desky po směru naklížení prken rezonanční desky nemají zásadní vliv na zvukový výkon, laditelnost ani životnost pianina. Pokud tyto praskliny nezpůsobují pazvuky při hře, jedná se spíše o kosmetickou, nikoliv funkční vadu a klavír s drobnými prasklinami v rezonanční desce není nutně špatný.

Na závadu mohou být až širší, nebo mnohočetné praskliny, které způsobují drnčení rezonanční desky při hraní a kde doslova vidíte prasklinou skrz rezonanční desku. Takto velké praskliny už mohou vést k oslabení celistvosti a pevnosti rezonanční desky, a tím k snížení její odolnosti vůči tlaku strun, což dále může negativně ovlivnit schopnost piana držet ladění.  Oprava možná je, ale pohybuje se v řádu desítek tisíc korun. Vyplatí se proto jen u novějších a celkově perspektivních pianin. Protože neexistuje žádný spolehlivý návod, jak praskliny v desce posuzovat, tak opět nejlépe poradí zkušený klavírník/ladič při prohlídce konkrétního nástroje.     

Více sami bez hlubších odborných znalostí a zkušeností na pianinu patrně nezkontrolujete.

Je však dobré vědět, že použitá a zejména stará pianina ukrývají i další a často fatální rizika, např. již zmíněné praskliny, nebo celkové opotřebení količníku (u celopancéřových pianin není količník pohledově dostupný), dále různá poškození a praskliny kobylek na rezonanční desce. Tyto vady mají zásadní vliv na laditelnost pianina a jeho schopnost držet ladění.

Pokud nakupujete starší pianino přímo od původního majitele, vždy doporučuji vzít k prohlídce piana odborného ladiče – klavírního technika, který takové skryté vady dokáže odhalit. Za jeho asistenci sice zaplatíte (cca 1.500 – 2.000,-Kč), ale může Vám ušetřit mnoho dalších zbytečných investic, starostí a případných zklamání. 

Silně proto doporučuji mít se na pozoru před pianiny, která jsou v nabídce „za odvoz“ nebo za symbolické ceny. Je zde veliké riziko, že takové pianino ukrývá některý z výše uvedených problémů, nebylo léta udržováné, a proto se ho původní majitel snaží zbavit. 

Někdy je zkrátka staré pianino v tak žalostném stavu, že je lepší ho nechat odejít do klavírního nebe, respektive do sběrného dvora, protože náklady na jeho opravu by převýšily reálnou hodnotu takového nástroje. Za cenu celkové opravy navíc bez potíží seženete mnohem kvalitnější, mladší a perspektivnější nástroj.

Pokud je vám přesto líto takové pianino vyhodit do sběrného dvora, jistě najdete v okolí šikovného truhláře, který dokáže ze starého nefunkčního pianina vyrobit třeba stylovou knihovnu a dát mu tak nový, i když nehudební smysl…

Pokud si s výběrem pianina od soukromého majitele nejste jisti a chcete se vyhnout rizikům, raději se zaměřte na nabídku pianin u profesionálních prodejců ve svém okolí, kteří všechny funkční prvky piana kontrolují již při výkupu od původního majitele a rizikové nástroje nevykupují. Před dalším prodejem pianino prochází odborným servisem, tj. výměnou opotřebovaných částí, seřízením, naladěním a v případě nutnosti i renovací povrchové úpravy. V ceně obvykle bývá zahrnuta i záruka. Nabídka použitých i nových pianin je u prodejců na našem trhu relativně bohatá a uspokojí každý rozumný rozpočet.

Autor textu: Vladimír Profous

PS: Chybí Vám v textu nějaká informace, nebo je cokoliv nejasné? Napište mi na info@carodpiano.cz. Rád doplním a upřesním, co bude třeba.