DRUHY KLAVÍROVÝCH MECHANIK A JAK JE SNADNO ROZEZNAT

Klavírová mechanika je pákový mechanismus, vyrobený převážně z tvrdého dřeva, který při úhozu do klávesy vymršťuje kladívko potažené plstí směrem ke strunám. Vzhledem k horizontálnímu uspořádání klavíru (tj. křídla) je i jeho kladívková mechanika orientovaná horizontálně (viz obrázek).

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Křídlo.png.
 
 

 

U klavírů se nejčastěji můžeme setkat se dvěma typy mechanik, které jsou všeobecně známé jako mechanika „VÍDEŇSKÁ“ a mechanika „ANGLICKÁ“. Každá z nich přitom nabízí jiný výkon a přináší různé výhody a nevýhody.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture9.jpg.
 
 

 

MECHANIKA VÍDEŇSKÁ (tj. mechanika vymršťovací)

Původní typ klavírové kladívkové mechaniky, která vznikla cca v polovině 18. století.

 

Jak ji snadno rozpoznat:

Vídeňskou kladívkovou mechaniku lze identifikovat dvěma následujícími způsoby:

Odklopte vrchní víko klavíru a zaměřte se na černá dusítka strun. Pokud jsou dusítka upevněna ve společném obdélníkovém rámu, který se při sešlápnutí pravého pedálu celý zvedá, jedná se právě o piano s vídeňskou mechanikou – viz obrázek.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture7.jpg.

 

Druhým znakem, který vídeňskou mechaniku spolehlivě prozradí, je provedení pedálové lyry, respektive způsob spojení pedálů a táhel. Pokud jsou pedálová táhla vedená po přední straně lyry a mají podobu silného drátu, který je s pedálem spojen hákem/očkem, jedná se o mechaniku Vídeňskou – viz obrázek. Při sešlápnutí pedálu se drátové táhlo pohybuje směrem dolů společně s pedálem.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture3.jpg.
 
 

 

 

Výhody vídeňské mechaniky:

* Relativně jednoduchý kladívkový mechanismus, který má minimální nároky na údržbu (vyjma plstí a kašmírů)

* Pokud se něco pokazí, bývají opravy vcelku snadné

* Vídeňská mechanika je velmi odolná vůči klimatickým vlivům

 

 

Nevýhody Vídeňské mechaniky:

* Kvůli jednoduchosti pákového mechanismu má Vídeňská mechanika horší repetici (tj. schopnost opakovat úder kladívka do strun krátce za sebou)

* Další nevýhodou je menší rozsah přednesu hry, tj. schopnosti věrně a v plném rozsahu přenášet sílu stisku klávesy do úderu kladívka na struny, např. při požadavku na hru velmi tichých tónů (pianissimo), kdy při slabém a pomalém stisku klávesy často dochází k nedostatečnému vymrštění kladívka a hluchému úderu

* Celkově mdlejší a méně znělý zvukový projev daný stářím těchto pian, respektive užitím zastaralých typů kladívkových plstí a jelenic poplatných době výroby a jejich opotřebení

* U klavírů s Vídeňskou mechanikou bohužel platí, že většina obchodníků s piany je již vůbec nevykupuje.

 

 

Pro koho je piano s Vídeňskou mechanikou vhodné:

Pro žáky ZUŠ, kteří nemají ambice dále studovat hru na klavír na konzervatoři, pro dospělé pianisty se základním, nebo částečným hudebním vzděláním, kteří berou hru na piano jako občasné hobby.

Tyto klavíry často nabízejí bohaté řezbování notového pultu, kulaté zdobené nohy a četné dekorování skříně. Zaujmou proto spíše ty zákazníky, kteří hledají zajímavý a stylový doplněk interiéru a mají menší nároky na výkon a provedení nástroje.

Piano s Vídeňskou mechanikou je také vhodné spíše pro interpretaci klasické hudby. Nakonec ani Mozart, ani Bach, ani Beethoven nekomponovali ve své době na lepší klavír než ten s Vídeňskou mechanikou. Moderna a jazz však naráží na repetiční a přednesové limity jednoduchého pákového mechanismu kladívek.

 

Doporučení:

Pokud se pro starého „Vídeňáka“ rozhodnete, je třeba si uvědomit, že tyto klavíry dnes bývají minimálně 100 a více let staré. Vydrží vám sloužit mnoho dalších let, ale zpravidla se to neobejde bez nutných investic. Jakmile si takové piano dovezete domů, je třeba ho nechat odborně a kompletně vyčistit, a to jak zvenčí, tak zejména zevnitř, přičemž je nutné vyjmout celou kladívkovou mechaniku ven z piana (pro laika může být obtížné). Dále doporučuji nechat vyměnit všechny klávesové a mechanikové plstě a kašmíry, které bývají zpravidla napadené moly, nebo již zcela chybí. Takový klavír pak nemá správný ponor kláves, klávesy různě váznou a hra na takto poškozený nástroj je spíše k zlosti. Začínající dítko takové piano časem spolehlivě odradí.

Dále bych doporučil, pokud rozpočet dovolí, nechat vyměnit stará kladívka za nová, vyrobená z moderních plstí, nebo ta původní alespoň nechat odborně přebrousit a naintonovat.

Nejvhodnější způsob repase plstí a kladívek vždy doporučí klavírní technik dle stavu a materiálů konkrétní mechaniky. Takováto repase posune funkčně a zvukově Vaše vídeňské piano na mnohem lepší úroveň. Pokud má Vídeňské piano poškozený původní slonovinový povrch kláves, lze jej nechat vyměnit za nový (bílý plast).

 

 

MECHANIKA ANGLICKÁ (tj. mechanika dvojrepetiční)

Novodobá mechanika, která vznikla kolem poloviny 19. století a která plně nahradila a vytlačila mechaniku Vídeňskou cca v letech 1920 – 1930 a je prakticky bez změn užívána i v soudobé produkci pian.

 

Jak ji snadno rozpoznat:

Anglickou kladívkovou mechaniku lze identifikovat stejným způsobem jako mechaniku vídeňskou, avšak s následujícími odlišnostmi:

Pokud jsou dusítka umístěna na strunách samostatně, tj. bez společného obdélníkovém rámu, tak se jedná právě o piano s Anglickou mechanikou – viz obrázek.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture8.jpg.

 

Druhým znakem, který Anglickou mechaniku na první pohled a spolehlivě prozradí, je opět provedení pedálové lyry, respektive způsob spojení pedálů a jejich táhel.

Pokud jsou pedálová táhla vedená po zadní straně lyry a mají podobu kovové tyčky, která se při sešlápnutí pedálu pohybuje vzhůru, tak se jedná o mechaniku Anglickou – viz. obrázek. 

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Lyra_anglicka.jpg.
 
 
 
 
 
 
 

Výhody Anglické mechaniky:

* Vynikající dynamika hry a dokonalý přednes slabých i silných tónů bez hluchých úderů

* Vynikající schopnost i velmi rychlé repetice (opakování tónů), pokud je mechanika správě seřízená a udržovaná

* Piano s Anglickou mechanikou je naprosto univerzální a dokáže interpretovat jakýkoliv hudební žánr

* Piana s Anglickou mechanikou mají mnohem bohatší a plnější zvukový projev, a to i díky použití soudobých materiálů kladívkových plstí

 

 

Nevýhody Anglické mechaniky:

* Podstatně složitější pákový mechanismus, který čas od času vyžaduje údržbu a regulaci, a to díky větší citlivosti na klimatické podmínky a většímu počtu dílů, kde mohou vznikat vůle, materiálová únava, nebo naopak mohou váznout kladívka v osičkách (týká se starších klavírů) vlivem vlhkosti

 

 

Pro koho je piano s Anglickou mechanikou vhodné:

Naprostý univerzál pro všechny od žáků ZUŠ, amatérských pianistů, studentů konzervatoří, hudebních fakult až po profesionální pianisty.

U piana s Anglickou mechanikou příliš neriskujete, že se jednou dostanete na takovou úroveň hry, která vás bude nutit poohlédnout se po kvalitnějším nástroji.

Na piano s Anglickou mechanikou komponoval svá vrcholná díla např. Frederic Chopin.

 

Na co dát pozor při výběru klavíru (všeobecně):

* Pečlivě promyslete způsob a četnost využití klavíru, zejména pokud váháte mezi Vídeňskou a Anglickou mechanikou (viz výhody a nevýhody výše)

* Pokud si jakožto „amatér“ chcete být jisti jakým typem mechaniky je Vámi vyhlédnutý klavír vybaven, tak při prohlídce dbejte na kontrolu obou identifikačních parametrů, tj. provedení dusítek strun a provedení táhel pedálové lyry (viz text a obrázky výše). Např. jeden rakouský výrobce kdysi stavěl velmi krátká křídla, která měla „anglický“ způsob upevnění dusítek strun, ale lyru s táhly pedálů na přední straně. Kladívková mechanika uvnitř byla čistokrevně Vídeňská. Takové řešení je plně funkční, ale laikovi dovede zamotat hlavu 🙂         

* Vyhněte se klavírům s „polopancéřovým“ rámem. Onen „pancíř“ není nic jiného, než rám strun odlitý ze šedé litiny a natřený obvykle zlatou barvou. U polopancéřového piana končí litina před ladícími kolíky. Takové piano se obtížně ladí a velmi rychle rozlaďuje, protože količník zde není zpevněn litinovým rámem a dochází tak k jeho průhybům vlivem tahu strun (cca 15 tun!). Takový klavír má ve většině případů količník opotřebovaný a takový klavír pak většinou nelze naladit na standardní výšku A-440Hz. Většina výrobců plně přešla na celopancéřové rámy cca v období let 1900 – 1920.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Celo_PoloPancir.png.
 
 

 

* Vyhněte se klavírům s rovnoběžným tažením strun, tj. basové a střední hladké struny nejsou nataženy v rámu přes sebe křížem, ale rovnoběžně (viz obrázek). Jedná se o ta nejstarší piana v nabídce (stáří až 150 let), u kterých se setkáte se všemi výše popsanými neduhy a navíc se zastaralým a nedostatečně pevným provedením rámu. Ohledně kondice a funkčnosti mechaniky takových pian taktéž nelze očekávat nic dobrého. Jako hudební nástroj jsou tato piana téměř bezcenná a poslouží nanejvýš jako stylová dekorace. Někteří majitelé mají bohužel tendenci tato piana označovat za „hodnotnou starožitnost“.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Rovne_tazeni_strun.jpg.
 
 

 

 

* Pozor na praskliny v litinovém rámu. Je třeba pečlivě zkontrolovat, že litina není v žádném místě prasklá, ani naprasklá. Zaměřte se zejména na místa napojení žeber / výztuh rámu a místa, kudy litinou prochází šrouby. Klavír s prasklinami v litinovém rámu je opět nenaladitelný, bezcenný a oprava zde nedává ekonomický smysl.

 

Pozn.: často se řeší praskliny v rezonanční / ozvučné desce vlivem opakovaného sesychání a bobtnání dřeva (střídání sucha a vlhka). Praskliny ozvučné desky po směru let dřeva nemají zásadní vliv na zvukový výkon piana (platí jak pro piana s Vídeňskou, tak Anglickou mechanikou). Jedná se spíše o kosmetickou, nikoliv funkční vadu (pozor, netýká se prasklin kobylek na rezonanční desce – viz níže)

 

* zkontrolujte stav kladívek, která jsou u křídel pohledově dostupná pouze skrze struny. Posuďte míru jejich opotřebení (poškození plsti o struny). Pokud je plst kladívek nadměrně „vytlučená“ až na jádro kladívek, tak počítejte s opravou v řádu cca 10 – 15tis kč.

* U křídel je bohužel zbytek mechaniky pohledově nedostupný a na vyjmutí mechaniky ven z klavíru je nutná zkušenost a zručnost.  

 

Více sami bez hlubších odborných znalostí a zkušeností na klavíru nezkontrolujete.

 

Je však dobré vědět, že staré klavíry (platí zejména pro „Vídeňáky“ a pro ta nejstarší piana s Anglickou mechanikou v nabídce) mohou ukrývat i další závažná rizika, jako např. popraskaný, nebo zcela opotřebovaný količník, dále praskliny kobylek na rezonanční desce a pod. Všechny tyto vady mají zásadní vliv na laditelnost piana a jeho schopnost držet ladění. Oprava možná je, ale je finančně nákladná (cca 50 – 100tis Kč).

Doporučuji se proto vyhnout klavírům, které jsou nabízeny „za odvoz“, nebo za ty nejnižší ceny. Je zde riziko, že se jich původní majitel snaží zbavit právě z důvodu těchto drahých a fatálních závad.  

 

Na závěr:

Pokud si s výběrem klavíru od soukromého majitele nejste jisti a chcete eliminovat riziko koupě nenaladitelného piana, u kterého nemají rozsáhlejší opravy ekonomický smysl, tak se raději zaměřte na nabídku pian u profesionálních prodejců ve svém okolí, kteří všechny funkční prvky klavíru kontrolují již při výkupu od původního majitele a rizikové nástroje nevykupují. Před dalším prodejem klavír prochází odborným servisem, tj. výměnou opotřebovaných částí, seřízením, naladěním a v případě nutnosti i renovací povrchové úpravy. Nabídka použitých i nových pian je na našem trhu relativně bohatá, dokáže uspokojit každý rozpočet a ve většině případů prodejce poskytuje záruku.