DRUHY KLAVÍROVÝCH MECHANIK A JAK JE SNADNO ROZEZNAT

Klavírová mechanika je pákový mechanismus, vyrobený převážně z tvrdého dřeva, který při úhozu do klávesy vymršťuje kladívko potažené plstí směrem ke strunám. Vzhledem k horizontálnímu uspořádání klavíru (křídla) je i jeho kladívková mechanika orientovaná horizontálně.

U klavírů (křídel) se nejčastěji můžeme setkat se dvěma typy mechanik, které jsou všeobecně známé jako mechanika „VÍDEŇSKÁ“ a mechanika „ANGLICKÁ“. Každá z nich přitom nabízí jiný výkon a přináší různé výhody a nevýhody.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture9.jpg.
 
 

 

MECHANIKA VÍDEŇSKÁ (tj. mechanika vymršťovací)

Původní typ klavírové mechaniky, který vznikl cca v polovině 18. století.

Jak ji snadno rozpoznat:

Vídeňskou kladívkovou mechaniku lze identifikovat dvěma následujícími způsoby:

Odklopte vrchní víko klavíru a zaměřte se na černá dusítka strun. Pokud jsou dusítka upevněna ve společném obdélníkovém rámu, který se při sešlápnutí pravého pedálu celý zvedá, jedná se právě o piano s vídeňskou mechanikou – viz obrázek.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture7.jpg.

 

Druhým znakem, který vídeňskou mechaniku spolehlivě prozradí, je provedení pedálové lyry, respektive způsob spojení pedálů a táhel. Pokud jsou pedálová táhla vedená po přední straně lyry a mají podobu silného drátu, který je s pedálem spojen hákem/očkem, jedná se o mechaniku vídeňskou – viz obrázek. Při sešlápnutí pedálu se drátové táhlo pohybuje směrem dolů společně s pedálem.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture3.jpg.
 
 

 

Výhody vídeňské mechaniky:

* Relativně jednoduchý kladívkový mechanismus, který má minimální nároky na údržbu (vyjma plstí a kašmírů)

* Pokud se něco pokazí, bývají opravy vcelku snadné

* Vídeňská mechanika je velmi odolná vůči klimatickým vlivům

 

Nevýhody Vídeňské mechaniky:

* Kvůli jednoduchosti pákového mechanismu má Vídeňská mechanika horší repetici (tj. schopnost opakovat úder kladívka do strun krátce za sebou).

* Další nevýhodou je citelně menší rozsah přednesu, tj. schopnosti věrně a v plném rozsahu přenášet sílu stisku klávesy do úderu kladívka na struny, a to zejména při požadavku na hru velmi tichých tónů (pianissimo), kdy při slabém a pomalém stisku klávesy často dochází k nedostatečnému vymrštění kladívka

* Celkově mdlejší zvukový projev daný stářím těchto pian, respektive užitím zastaralých typů kladívkových plstí a jelenic poplatných době výroby

* U klavírů s Vídeňskou mechanikou bohužel platí, že většina obchodníků s piany je již vůbec nevykupuje.

 

Pro koho je piano s Vídeňskou mechanikou vhodné:

Pro žáky ZUŠ, kteří nemají ambice dále studovat hru na klavír na konzervatoři, pro dospělé pianisty se základním, nebo částečným hudebním vzděláním, kteří berou hru na piano jako občasné hobby.

Tyto klavíry často nabízejí bohaté řezbování notového pultu, kulaté zdobené nohy a četné dekorování skříně. Zaujmou proto spíše ty zákazníky, kteří hledají zajímavý „stylový“ doplněk interiéru a mají menší nároky na kvalitu a provedení nástroje.

Piano s Vídeňskou mechanikou je také vhodné spíše pro interpretaci klasické hudby. Nakonec ani Mozart, ani Bach, ani Beethoven nekomponovali ve své době na lepší klavír než ten s Vídeňskou mechanikou. Moderna a jazz však naráží na repetiční a přednesové limity jednoduchého pákového mechanismu kladívek.

 

Doporučení:

Pokud se pro starého „Vídeňáka“ rozhodnete, je třeba si uvědomit, že tyto klavíry dnes bývají minimálně 100 a více let staré. Vydrží vám sloužit mnoho dalších let, ale zpravidla se to neobejde bez nutných investic. Jakmile si takové piano dovezete domů, je třeba ho nechat odborně a kompletně vyčistit, a to jak zvenčí, tak zejména zevnitř, přičemž je nutné vyjmout celou mechaniku ven z piana (pro laika může být obtížné). Dále doporučuji nechat vyměnit všechny klávesové a mechanikové plstě a kašmíry, které bývají zpravidla napadené moly, nebo již zcela chybí. Takový klavír pak nemá správný ponor kláves, klávesy různě váznou a hra na takto poškozený nástroj je spíše k zlosti. Začínající dítko takové piano časem spolehlivě odradí.

Dále bych doporučil, pokud rozpočet dovolí, nechat vyměnit stará kladívka za nová, vyrobená z moderních plstí, nebo ta původní alespoň nechat odborně přebrousit a naintonovat.

Nejvhodnější způsob opravy vašich kladívek vždy doporučí klavírní technik dle toho, z jakého materiálu jsou konkrétní kladívka zhotovena. Zvukově tím své vídeňské piano posunete na lepší úroveň. Pokud má vídeňské piano poškozený původní slonovinový povrch kláves, lze jej nechat vyměnit za nový (bílý plast).

 

MECHANIKA ANGLICKÁ (tj. mechanika dvojrepetiční)

Novodobá mechanika, která vznikla kolem poloviny 19. století a která plně nahradila a vytlačila mechaniku vídeňskou cca v letech 1920 – 1930 a je prakticky bez změn užívána i v soudobé produkci pian.

Jak ji snadno rozpoznat:

Anglickou kladívkovou mechaniku lze identifikovat stejným způsobem jako mechaniku vídeňskou, avšak s následujícími odlišnostmi:

Pokud jsou dusítka umístěna na strunách samostatně, tj. bez obdélníkovém rámu, tak se jedná právě o piano s Anglickou mechanikou – viz obrázek.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture8.jpg.

 

Druhým znakem, který Anglickou mechaniku na první pohled a spolehlivě prozradí, je opět provedení pedálové lyry, respektive způsob spojení pedálů a jejich táhel.

Pokud jsou pedálová táhla vedená po zadní straně lyry a mají podobu kovové tyčky, která se při sešlápnutí pedálu pohybuje vzhůru, tak se jedná o mechaniku Anglickou – viz. obrázek.

 

Tento obrázek nemá vyplněný atribut alt; název souboru je Capture5.jpg.
 
 
 
 
 

Výhody Anglické mechaniky:

* Vynikající dynamika hry a dokonalý přednes slabých i silných tónů bez hluchých úderů

* Vynikající schopnost i velmi rychlé repetice (opakování tónů)

* Piano s Anglickou mechanikou je naprosto univerzální a dokáže interpretovat jakýkoliv hudební žánr

* Piana s Anglickou mechanikou mají mnohem bohatší a plnější zvukový projev, a to i díky použití soudobých materiálů kladívkových plstí.

 

Nevýhody Anglické mechaniky:

* Podstatně složitější pákový mechanismus, který čas od času vyžaduje údržbu a regulaci, a to díky větší citlivosti na klimatické podmínky a většímu počtu dílů, kde mohou vznikat vůle, materiálová únava, nebo naopak mohou váznout kladívka v osičkách (týká se starších klavírů) vlivem vlhkosti

* Životnost Anglické mechaniky je však taktéž velmi dlouhá (mnoho desetiletí) a případné opravy této mechaniky se všeobecně stále vyplatí.

 

Pro koho je piano s Anglickou mechanikou vhodné:

Naprostý univerzál pro všechny od žáků ZUŠ, amatérských pianistů, studentů konzervatoří, hudebních fakult až po profesionální pianisty.

U piana s Anglickou mechanikou příliš neriskujete, že se jednou dostanete na takovou úroveň hry, která vás bude nutit poohlédnout se po kvalitnějším nástroji.

Na piano s Anglickou mechanikou komponoval svá vrcholná díla např. Frederic Chopin.

Na co dát pozor při výběru klavíru všeobecně:

* Pečlivě promyslete způsob a četnost využití klavíru, zejména pokud uvažujete o pořízení klavíru s Vídeňskou mechanikou. 

* Vyhněte se klavírům s „polopancéřovým“ rámem. Onen „pancíř“ není nic jiného, než rám strun odlitý ze šedé litiny a natřený obvykle zlatou barvou. U polopancéřového piana končí litina před ladícími kolíky. Takové piano se obtížně ladí a velmi rychle rozlaďuje, protože količník není zpevněn litinovým rámem a dochází tak k jeho průhybům vlivem tahu strun (až 14 tun). Takový klavír pak většinou nelze naladit na standardní výšku A-440Hz a jako hudební nástroj už bohužel žádnou velkou perspektivu nemá. Většina výrobců plně přešla na celopancéřové rámy cca v období let 1915 – 1920.

* Vyhněte se klavírům s rovnoběžným tažením strun, tj. basové a střední hladké struny nejsou nataženy v rámu křížem (viz obrázek), ale rovnoběžně. Jedná se o ta nejstarší piana v nabídce (stáří až 150 let), u kterých se setkáte se všemi výše popsanými neduhy a navíc se zastaralým a dnes nevyhovujícím provedením rámu. Ohledně kondice a funkčnosti mechaniky takových pian nelze očekávat nic dobrého. Jako hudební nástroj jsou tato piana též bezcenná a poslouží nanejvýš jako stylová dekorace. Někteří majitelé mají bohužel tendenci tato piana označovat za „hodnotnou starožitnost“.

 

Příklad klavíru s křížovým tažením strun.

(Příklad klavíru s rovným tažení strun se připravuje).

 

 

 

* Pozor na praskliny v litinovém rámu. Je třeba ale pečlivě zkontrolovat, že litina není v žádném místě prasklá, ani naprasklá. Zaměřte zejména na místa napojení žeber rámu a místa, kudy litinou prochází šrouby. Klavír s prasklinami v litinovém rámu je opět nenaladitelný, bezcenný a oprava zde nedává ekonomický smysl.

Pozn.: často se řeší praskliny v rezonanční / ozvučné desce. Praskliny ozvučné desky po směru let dřeva nemají zásadní vliv na zvukový výkon piana (platí jak pro piana s Vídeňskou, tak Anglickou mechanikou). Jedná se spíše o kosmetickou, nikoliv funkční vadu.

* zkontrolujte stav kladívek (pohledově dostupné), plstí a kašmírů. U křídel je bohužel většina mechaniky pohledově nedostupná a na vyjmutí mechaniky ven z klavíru je nutná zkušenost.  

Více sami na amatérské úrovni na klavíru nezkontrolujete.

Je však dobré vědět, že staré klavíry (platí zejména pro „vídeňáky“ a pro ta nejstarší piana s Anglickou mechanikou) mohou ukrývat i další závažná rizika, jako např. popraskaný, nebo zcela opotřebovaný količník, dále praskliny kobylky na rezonanční desce. Všechny tyto vady mají zásadní vliv na schopnost držet ladění. Oprava možná je, ale je finančně náročná. V takovém případě mluvíme o kompletní generální opravě nástroje.

Pro odhalení takových vad je zapotřebí odbornost a zkušenost. Doporučuji se proto vyhnout klavírům, které jsou nabízeny „za odvoz“, nebo za ty nejnižší ceny. Je zde riziko, že se jich původní majitel snaží zbavit právě z důvodu těchto drahých a fatálních závad.  

 

Na závěr:

Pokud si s výběrem klavíru od soukromého majitele nejste jisti a chcete eliminovat rizika, tak se raději zaměřte na nabídku pian u profesionálních prodejců ve svém okolí, kteří všechny funkční prvky klavíru kontrolují již při výkupu od původního majitele a rizikové nástroje nevykupují. Před dalším prodejem klavír prochází odborným servisem, tj. výměnou opotřebovaných částí, seřízením, naladěním a v případě nutnosti i renovací povrchové úpravy. Nabídka použitých i nových pian je na našem trhu relativně bohatá a dokáže uspokojit každý rozpočet.